Slovo masáž pochází z řeckého masé (mačkat, hníst).

Masáž je založena na samočistící schopnosti organismu a jeho schopnosti sebeuzdravování. Jde o soubor masérských hmatů na těle, hlavě, pažích nebo nohou. Zahrnuje systematické pohyby, jako hnětení, vytírání, tepání, chvění apod., s cílem navodit stav uvolnění a relaxace. Přestože vypadá jen jako mechanický úkon zacílený na problematické části těla, jejím základem je celostní přístup k jedinci jako k bytosti, jejíž fyzické a psychické projevy jsou vzájemně propojeny v organickém celku.
Dlouhodobé psychické zatížení se může projevit na fyzické rovině jako napětí či blokáda a to pak následovně ovlivňuje psychiku. Navíc, je-li totot napětí ponecháno dlouhodobě bez povšimnutí, může dojít k řetězové reakci, kdy se začne vytvářet blokáda i v jiných částech těla a jsou-li ignorovány bolestivé příznaky, vznikne akutní stav, který pak musí léčit lékař. Tomu se dá předejít pravidelnou masáží.

Na fyzické rovině ovlivňuje masáž většinu lidského organismu. Působí na kůži, podkožní vazivo, klouby a kloubní vazivo, šlachy a jejich pochvy, kosterní svalstvo, mízní systém, dýchací aparát, zažívací trakt a vylučovací systém, nepřímo ulehčuje práci srdci.
Na psychické rovině tlumí stres a úzkost a napomáhá většímu uvědomění si těla jako celku. Může též uvolnit množství energie, doposud blokované potlačováním napětí, zmírnit bolest hlavy, či odstranit nespavost. Obecně se dá říct, že masáž vede k úpravě změněných poměrů k normálu.

Nedoporučuje se:

• těsně po vydatném jídle
• bezprostředně po nadměrné námaze, sportovním výkonu či těžkém tréninku
  (masáže se provádí po několika hodinách či druhý den)
• při výskytu infekčních onemocnění
• při výskytu nádorových onemocnění

Částečně se nedoporučuje:

• křečové žíly
• následky úrazů - krevní výrony apod.
• místa postižená kožními záněty (vředy, plísně)
• místa poraněná (odřeniny, rány)
• břicho - při jakýchkoliv bolestech, v době těhotenství, šestinedělí a menstruaci